Zkratka prezidentova jména se již záhy po vzniku republiky stala značkou, jakýmsi národním brandem, magickou formulí, něčím, co mělo platnost mytického symbolu. Ta tři písmena promlouvala na titulní straně Čapkových Hovorů s T. G. Masarykem právě tak sdělně a zřetelně, jako když v roce 1991 užil režisér Oliver Stone ve svém filmu jiná tři emblematická písmena: JFK.

Předkládaná studie není biografií Tomáše Garrigue Masaryka. Nepřibližuje na základě pramenů historický obraz jeho osobnosti, ale naopak rekonstruuje jeho mytickou podobu. „Masarykovský mýtus“ neoznačuje v této práci více než pouhý název konkrétního osobnostního mýtu, i když především v pozdějších diskuzích jako by se jeho sémantické pole rozšiřovalo. Masarykovský mýtus je mýtem historickým i národním; snad nejvíce je však mýtem politickým: jde o „zakladatelský“ mýtus, spjatý se zrodem československé státnosti, demokratického parlamentního systému i nového národnostního uspořádání. (NLN)