V roce 1927 Československo přijalo zákon č. 117/1927 „o potulných cikánech“. Tato právní norma prvorepublikovým policejním orgánům umožňovala z některých jednotlivců či skupin obyvatel učinit občany druhé kategorie, jejichž každodenní život, obživa, rodinné vazby atd. měly být postaveny pod takřka neustálý policejní dohled a kontrolu. Odkud se myšlenka speciálních opatření zacílených na skupiny obyvatel označované termínem „cikáni“ vzala? Koho měli zákonodárci při přípravě zákona na mysli? Jakým způsobem se legislativní termín „potulní cikáni“ uplatňoval v praxi různých státních orgánů? Hrála při tom roli spíše sociální kritéria způsobu života a získávání obživy, nebo dobová kategorie „rasy“? Jak se prvorepubliková proticikánská opatření proměnila po mnichovské dohodě a po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava? To jsou pouze některé z otázek, na něž předložená kniha nabízí odpovědi. Odhaluje rozmanité způsoby, jakými byli obyvatelé označovaní jako „cikáni“ v dlouhodobém horizontu první poloviny 20. století kriminalizováni. Poskytuje vhled do dobového kriminologického myšlení, policejní praxe, soudnictví, školství, obranných strategií podomních obchodníků i kočovných živnostníků, motivací obecních samospráv a také jednání samotných „cikánů“.