Dějiny postkomunistické Evropy se díky dostupnosti archivních pramenů a rostoucímu časovému odstupu stávají čím dál tím více předmětem historického bádání, které propojuje poznatky z archivního výzkumu s dřívějšími poznatky ostatních společenských věd. Průběh postkomunistické ekonomické reformy ve střední a východní Evropě byl doposud zkoumán především ekonomy, kteří hodnotili její jednotlivé kroky jako dobře či špatně provedené a načasované, a ostatní společenské vědy se jím zabývaly pouze zprostředkovaně. Oproti ekonomickému přístupu se předkládaná monografie soustředí na politické pozadí jedné z hlavních součástí ekonomické reformy v Československu, na reformu vlastnických vztahů a s ní související změny v hospodářské legislativě, které analyzuje coby výsledky politických vyjednávání mezi politickými stranami a hnutími, zájmovými svazy, názorovými uskupeními, ministerstvy a vládami.

Monografie vychází z rozsáhlého archivního výzkumu i z rozhovorů s pamětníky a soustředí se na šest následujících otázek s reformou vlastnictví spojených: Kde myšlenka reformy tzv. socialistického vlastnictví vznikla a jak se dostala do agendy postkomunistických československých vlád? Jakou roli v rozhodování o podobě reformy vlastnictví hrály podniky a jejich tzv. samosprávné orgány? Jak vznikla soustava nových privatizačních institucí a jaké byly alternativní návrhy na její uspořádání? Kdy a jak přijala veřejnost a političtí aktéři myšlenku privatizace státního majetku do soukromých rukou? Jaké vzory ekonomického chování si měli lidé podle autorů jednotlivých reformních koncepcí osvojit? Jak do podoby reformy vlastnictví zasáhly souběžné spory o vymezení kompetencí federálních a republikových institucí? Kniha se soustředí na období mezi počátkem sametové revoluce a koncem jara 1992, kdy se uskutečnily druhé porevoluční volby a první vlna kuponové privatizace. Tuto dobu představuje jako období intenzivního myšlenkového kvasu a identifikuje hlavní proudy politického myšlení, které formovaly její podobu. (ÚSD AV ČR)